|
Ve dnech 7 - 8. června 2024 proběhly v Pelhřimově s agenturou Dobrý den nové zápisy nejrůznějších českých rekordů. Tato velkolepá show doprovázená celou plejádou kapel a dovedností, zaplnila kompletně celé historické, pelhřimovské náměstí. Jedním z účastníků jsem byl po letech opět já a jak jinak, nežli s dlouhým bičem. V roce 2016 byl na stejném místě vytvořen rekord s nejdelším bičem Evropy - Anakondou a to v trefení cíle - prázdné brokové nábojnice na vzdálenost 13 metrů. Anakondu včetně certifikátu se zápisem rekordu můžete vidět v muzeu bičů v kempu Indiana v Rýmařově - Janovicích. Letos jsem se po mnoha letech znovu odhodlal a na pozvání organizátorů se vydal do Pelhřiva znovu. Tentokrát šlo o disciplínu, která pochází z více než 30 let staré historie soutěží v ovládání biče v ČR a Evropě. Na dřevěné pevné břevno umístěné 1 metr nad zemí bylo postaveno 10 klasických prázdných brokových nábojnic o velikosti - výška patrovy 70 mm, šířka 18 mm. Tyto nábojnice byly umístěny v rovině břevna na značky, barvou označené body, vzdálené od sebe 15 cm. Na znamení časomíry byl odstartován čas a patrony musely být setřelovány postupně, jedna po druhé z levé či pravé strany břevna. Nesměly být trefeny dvě a více najednou, nesměly být trefovány napřeskáčku a musely být trefeny postupně bez chyby všechny. Každá patrona musela být trefena s důrazným třeskem, tedy prásknutím biče a musela odlétnout do patřičné vzdálenosti. Rekord v čase 6.43 sekundy byl dosažen 16 pramenným koženým bičem typu Bullwhip výrobní značky MG - (MasterGin) klasické konstrukce o celkové délce 336 cm a to od hlavice rukojeti po konec práskačky (crackhead, cracker) . Rukojeť biče dlouhá 28 cm, tělo biče 219 cm koncový nádstavec (belt) 70 cm, práskačka 19 cm. K výrobě biče byly použity kůže - indický vodní buvolec, (Indiabull skin) kloklaní kůže (kangaroo skin) jelení kůže (deer skin). K pokoření tohoto rekordu je potřeba použít bič obdobné konstrukce a především celkové délky biče, která nesmí být kratší než 330 cm. V současné době se vyřizují formality k novému zápisu tohoto českého rekordu do Guinnessovy knihy světových rekordů . Časová disciplína, byla stejně jako jiné časovky v Las Vegas či britských soutěžích mojí doménou. Všímal jsem si už tehdy, na nejrůznějších soutěžích doma i ve světě, že v rychlostní střelbě mám dost navrch, tedy malou konkurenci. Agentura Dobrý den mě právě z tohoto důvodu oslovila už před několika lety. Nějaký čas jsem se rozmýšlel a letos jsem se rozhodl do toho jít. Myslím, že je dobré, nastavit laťku pro budoucí nové mistry, právě v popsané disciplíně. Existuje ještě několik met, které bych si troufl s dlouhým bičem dosáhnout, uvidím zda mi to stav pohybového aparátu ještě dovolí.
Rád bych v této souvislosti připoměl termín letošní 27. Velké ceny Indiana Jonese, která se bude letos konat ve dnech 2 - 4 srpna. Především proto, že se jedná o poslední ročník této evropské soutěže. Dlouho jsem přemýšlel nad vývojem celé této báječné akce, která jistě v ČR a v Evropě neměla a nemá obdoby. Po velmi úspěšném startu, kdy jsem s přáteli uspořádal 1 ročník na Žďárském potoce v roce 1998 jsem od roku 1999 spolupořádal Indianu s místním skautským střediskem a to dlouhých 14 let. Všechny nás však neustálé budování a bourání u chaty na Stráni postupem času unavilo. Už tehdy, v roce 2013 byl cítit úbytek soutěžících i návštěvníků a od skautů zazněl jasný signál v této náročné organizaci nepokračovat. Jelikož jsem v té době několik let na své náklady budoval potřebné a stabilní zázemí v Janovicích, převzal jsem od roku 2014 břímě organizace na sebe a dále jako Western Arts Club pořádal šampionát samostatně. Snažil jsem se pozvednout tuto královskou disciplínu právě vybudováním kempu Indiana, s veškerým zázemím pro tyto netradiční sporty což se podařilo. Vrcholem bylo uspořádání několika Ms Evropy a Mistrovství světa v hodu nožem a sekerou v roce 2018. Od roku 2015 jsem působil jako jeden z organizátorů britských soutěží v biči, následně jsem ve spolupráci s britskými kolegy uspořádal evropský šampionát ve městě New Arc v roce 2019. Jejich nátura a kulturní děditství je předurčuje k tomu, býti komunikačním mostem s celým světem, což jsem věděl a byla to zároveň příležitost nalákat do Rýmařova opět nové zájemce o tyto dovednosti a soutěž jako tako takovou opět pozvednout na vynikající úroveň. Bouhužel vše zhatilo období covidu, které nás všechny, kteří se pohybujeme na poli turistického ruchu, ubytování či vystupování velmi citelně zaskočilo. Nejinak tomu bylo u lidí, kteří se živí, či živili kumštem, což je i případ mých mnohých kolegů tady v ČR či v zahraničí. Pořádání těchto soutěží je finančně i časově ztrátová záležitost závislá na sponzorech, není o zisku. Tento sport není o penězích, je o osobním rozvoji jedince, vydělávat se pak dá na nejrůznějších estrádách, show, představeních svého umu a dovedností, záleží vždy na úrovni profesionality. To je případ nás všech, kteří z těchto soutěží vzešli. Někteří tu káru táhnou dál, což je můj případ, většina však získané tituly použije v samotné výdělečné praxi a tím to končí. Takto od nás vzešlo několik ikon, které však využívají letní čas pro zisk, ne pro podporu svých začínajících mladších kolegů. Nejsem a nezůstal jsem sám voják v poli, Indiana je stále záležitostí několika desítek lidí, kteří každý rok pravidelně přijíždějí a pomáhají v její realizaci a organizaci. V žádném případě, to není podnik jednoho muže, jak na moji adresu občas zaznívá. Ti, kdo tyhle nesmysly šíří, vůbec netuší, kolik času, peněz a osobní invence pořádání tolika ročníků stálo. Jsem však dnes unavený a organizace mi bere tradičně 2 týdny prázdnin. Díky svému zaměření mám právě v letním období už tak málo času na rodinu a svoje soukromí. K rozhodnutí ukončit organizaci Indiany je však více důvodů. Především pak malý zájem o tyto sporty u nových generací v ČR. Nízká úroveň soutěžících a malá snaha o profesionalitu nebaví nás organizátory ani porotce. Chtěl bych tímto poděkovat všem sponzorům, kteří tuto akci po leta finančně či dary podporovali, zejména pak firmě Pipa a firmě Kovošrot Moravia. Především pak městu Rýmařovu, které nám každoročně přispívalo na provoz soutěže, v nemalé míře taktéž Moravskoslezskému kraji, díky němuž tady mohlo být uspořádáno několik velmi kvalitních mistrovství Evropy i Mistrovství světa. Díky této soutěži se o Rýmařovu během 28 let dozvědělo tísíce lidí z více než 30 zemí světa. Mnozí naše město díky tomu navštívili a to je jistě pro jméno místa kde žijeme dobře. V žádném případě však nekončí moje osobní aktivita v tomto oboru. Nadále budu jako mistr biče působit v roli lektora tohoto umění, tak jako je tomu doposud. V současné době probíhá jednání s náčelnictvem skautingu ČR, a tábornickou unií ČR, kde hledáme jako W.A.C. a kemp Indiana možnosti spolupráce na poli výuky v našem kempu i jako obohacení programů letních skautských a tábornických táborů po celé ČR. Takto se během času může podařit obnovit především mladou členskou základnu soutěžících. Není vyloučeno, že pokud vznikne nový vítr a chuť, legendární soutěž Indianu v budoucnu zase obnovíme. Budoucnost kempu je dnes jasná. Funguje jako výukové cetrum ovládání biče, pracujeme na tématickém využití divadelní arény La skála pro návštěvníky kempu a letos pořádáme první tématický tábor pro děti.
Hezký den přeji, Gin
Ladislav Šín |
